Autocult Miele K1 Germany 1912 1:43 Red

Čtyřkolová éra dnešního výrobce spotřebičů Miele se sídlem v Güterslohu trvala necelé dva roky - konkrétně od 2. dubna 1912 do 26. února 1914. Zpočátku měli kupující vozu Miele možnost volby mezi dvěma různými motory. Řadový čtyřválcový pohon se zdvihovým objemem 1 568 cm3 a výkonem 20 koní a větší čtyřdobý eingine se zdvihovým objemem 2 292 cm3 a výkonem 28 koní. Pro rok 1914 přibyl do nabídky třetí motor o objemu 1 821 cm3 a výkonu 22 koní. Jako podvozek zvolil Miele žebřinový rám, na který byla namontována karoserie. Také u karoserie měl případný kupec na výběr z několika variant. Nejlevnějším provedením byl "dvoumístný torpédový faeton", následovaný "čtyřmístným torpédovým dvojitým faetonem". Pro živnostníky byla k dispozici dvoumístná skříňová dodávka s železnou kostrou, stříškou o nosnosti 400 kilogramů. Podle podvozku a motorizace se vyráběly tři různé typy, které Miele označoval jako "K1", "K2" a "K3". Výroba motorových vozů se v Güterslohu udržela až do roku 1914, a to i přes skromný počet vyrobených kusů. Po ukončení ruční výroby následovalo poznání, že je velmi obtížné prosadit se v automobilovém segmentu. Jeden z vyrobených vozů putoval v roce 1913 do Norska, kde byl registrován pro provoz s poznávací značkou A-5141. V této době byl používán jak pro taxislužbu, tak pro výuku šoférů. V roce 1927 byl vůz prodán, zůstal v rodinném vlastnictví a v původním stavu byl předáván až do 60. let 20. století. Jeden severoněmecký cestovatel regonoval K1 během své dovolené v Norsku a znovu si vzpomněl, že firma se sídlem v Güterslohu již léta hledala kopii tohoto konkrétního vozu. Pořízení vlastního vozu bylo pro Miele tak důležité, že vypsala odměnu 5 000 německých marek. Na přímluvu rekreanta vstoupil norský majitel a bývalá automobilka do jednání. Od roku 1999 zdobí tento prvotřídní, červeně lakovaný motorový vůz K1 vlastní muzeum v sídle firmy v Güterslohu.